Než začnu o víkendu zmíněném v nadpisu, tak bych zde rád nejdříve napsal, jak vlastně vznikl nápad na „zážitkový víkend“. To jsem se vám jednou dozvěděl, že Milan jde s klukama (Romik, Vlastík, Martin, Adam, druhý Adam) na víkend spát ven. Naštěstí jsem měl také volno a dohodl jsem se s Milanem, že se připojím a budeme všichni dělat nějaké „zajímavé věci“. Nakonec z toho vzešlo slaňování z různých výšek, střelba z luku, překážková dráha, čestné souboje a další už obyčejnější věci, jako hraní na kytaru, spaní pod širákem, povídání… Klukům se to, jak se zdá líbilo, pač jsme si na konci slíbili, že to někdy zopakujeme. No a to jsme udělali o víkendu 14. - 15. 11. 2009. Zúčastnili se Vlastík, Martin, Romik, Hur Hur a já s Ondřejem jako instruktoři.
Tento víkend už byl lépe připraven než ten první a byl zaměřen na rozvoj komunikace a spolupráci ve skupině a na stmelení kolektivu. Toto vše formou pohybových her v přírodě. Zažili jsme spousty srandy a několik překvapení. Tedy alespoň já. Kupříkladu jsem málem umřel smíchy, když se kluci pokoušeli z vlastních těl postavit „monstrum“, které se dotýká země pouze dvěma nohama a dvěma rukama a navíc musí vydávat strašidelné zvuky. Toto monstrum potom přesunout asi 10 metrů dopředu. V tomto případě to odnesl hlavně Vlastík, který sám táhl všechny za sebou a Romik, který omylem dostal kopanec do obličeje. A asi největší překvapení jsem zažil když Romik začal večer u ohně tahat večeři!!! Vytáhl asi 3 hermelíny, několik nakládaných masových špízů, několik nakládaných řízků a čokolád. Čímž mě naprosto dostal. Když jsem se ho zeptal, jak dlouho si to jídlo připravoval, tak odvětil, že mu to připravovala maminka. Takže paní Klemmová, vzdávám vám hold za to naprosto vynikající jídlo.Romik se s námi samozřejmě rozdělil, takže jsme si všichni mohli pochutnat. Spát jsem šel naprosto přežraný a spokojený.
Vrcholem víkendu byla závěrečná překážková dráha. Při této aktivitě si kluci najednou vyzkoušeli vše, co celý víkend cvičili a zkoušeli - čili spolupráci ve skupině, komunikaci a navíc si dali pěkně do těla, když běželi po dvou, pak po čtyřech, plazili se a nakonec přelézali různé překážky a stříleli z plynové pistole na terč. To vše svázáni dohromady za ruce krátkým provazem a jeden z nich byl část cesty po slepu. Po překážkovce jsme udělali společné foto a rozešli se na autobus.
Chtěl bych zde poděkovat Vlastíkovi, Romikovi, Martinovi a Hur hurovi za skvělý přístup. Dále bych chtěl poděkovat Milanovi, že mi to pomáhal připravovat a Ondřejovi, že mi to pomáhal realizovat, že natáčel, fotil a dával mi psychickou podporu.
Závěrem chci říct, že to není první a už vůbec ne poslední zážitkový víkend. Další budou následovat. Jeden bychom mohli udělat v zimě a další na začátku léta. Uvidíme, jaký bude od vás zájem. Případní zájemci se mi nahlaste někdy až se uvidíme na tréninku. Jen abych měl hrubý přehled kolik lidí má zájem. Pokud samozřejmě zájem nebude, tak nebudu nic připravovat.
Tesik